Monopolární depresivní porucha

Při této poruše je zpomaleno psychomotorické tempo, objevují se depresivní forie, porucha koncentrace, anorexie s váhovým úbytkem, pozdní insomnie, pocity slabosti, pacient může trpět poruchami řeči a syndromem pseudodemence. Paměť selhává, kognitivní funkce jsou narušeny. Agitovaná depresivní porucha je doprovázena insomnií, neklidem, roztěkaností, depresivní forií, často se vyskytují příznaky somatizované a psychické úzkosti.

Polysomnografie u deprese ukáže fragmentaci spánku, redukci a jinou distribuci delta-spánku (posun k pozdějším cyklům), zkrácení NREM-spánku v 1. stadiu, zkrácení latence REM-spánku až o třicet minut (v souvislosti s neúspěchem kognitivně-behaviorální terapie deprese), přesunutí REM do první poloviny noci, zvýšenou denzitu REM-spánku a jeho prodloužení v 1. cyklu.

Léčba depresivní poruchy antidepresivy vede k normalizaci spánku. U neléčených pacientů nacházíme poruchy spánku i v remisi (remise = stav klidu, zdraví ). Někteří potomci depresivních pacientů trpí poruchami architektury spánku, podobnými depresivní poruše, i bez klinické manifestace. V případech sekundárních  ( příčinou deprese je

známa ) depresivních poruch jsou spánkové abnormity menší než v případech endogenních

( vrozených )  depresí. REM-latence ( doba od ulehnutí k objevení se REM fáze spánku ) je v psychiatrii testem k odlišení depresivních poruch. Rozdíly mezi depresivními pacienty

a osobami bez deprese se objevují až do pětašedesáti let věku. Hranice zkrácení REM-latence je orientačně dána vzorcem 90 minus věk (Kupferovo pravidlo).