Prevalence (výskyt) nespavosti je poměrně vysoká. Průměrný výskyt zjištěný ve studiích v Evropě, USA a na Novém Zélandu v roce 2006 byl 33,6 %, v roce 2008 v Evropě 41 %. Definovat nespavost není jednoduché. Je velmi důležité si uvědomit, že „trpím nespavostí“ je subjektivní hodnocení.

Co je nespavost?

Nespavost je stav, kdy nekvalitní, neuspokojující a neosvěžující spánek v noci narušuje kvalitu denního fungování.

Abychom mohli mluvit o poruše, která zasluhuje pozornost lékaře, musí nespavost trvat minimálně dva týdny a vyskytovat se minimálně tři dny v týdnu, a musí být objektivizovaná, tedy potvrzená další osobou, popřípadě vyšetřením ve spánkové laboratoři.

Nespavost může mít několik forem:

– časná nespavost (neschopnost usnout); převalování se na lůžku, přemýšlení o životě, bušení srdce, zrychlený dech…,

– střední nespavost (časté probouzení v noci); důvodem mohou být bolesti, úzkost, strachy, děsivé sny…)

– pozdní nespavost (brzké ranní probouzení, obvykle mezi třetí a pátou hodinou ráno); nejčastější příčinou jsou depresivní stavy.

Informace o kvalitě spánku podává pacient, jsou jeho subjektivním hodnocením. Předpokladem správné diagnostiky nespavosti je objektivizace subjektivního sdělení a podrobná analýza. Ta vede ke zjištění příčin a okolností vzniku nespavosti, k odhalení faktorů, které nespavost zhoršovaly, nebo zmírňovaly, a ke zjištění jejích důsledků.

Bez podrobného rozboru problému (analýzy) nelze nespavost správně léčit.

Co je nutné při diagnostice nespavosti dávat do souvislosti?

Na co se vás lékař musí zeptat:

– Jak spali vaši rodiče? Užívali rodiče léky na zlepšení spánku, pil některý z rodičů alkohol?

– Jak jste spal/a jako dítě? Zjišťuje se přítomnost nočních můr a děsů, náměsíčnost…

– Kdy nespavost vznikla? Co nejpodrobnější popis situace, v níž se nespavost objevila poprvé.

– Za jakých okolnosti vznikla první nespavost? Co se dělo v době vzniku nespavosti?

– Čím je nespavost ovlivněna, co ji zlepšuje a co zhoršuje? Užíváte psychoaktivní látky, máte problémy v práci či v soukromí? Je nespavost ovlivněna vašimi myšlenkami nebo určitým chováním?

Z hlediska úvah o možnostech léčby je nutné vědět, jaký je člověk, který trpí nespavostí, jakou má povahu, jak je schopen přizpůsobit se změnám, jak reaguje na stres.

Každý člověk občas nespí či trpí nespavostí. Lidé, kteří neumějí řešit potíže nebo je řeší s problémy, kolabují často i jen po jedné probdělé noci. Motorem je vznik obavy, že určitě opět nebudou spát.

Nespavost se u těchto jedinců zakořeňuje a chronifikuje. To znamená, že je dlouhodobá a hůře léčitelná. Příčinou chronifikace je často spíše psychické zpracování nespavosti než tíha spánkové poruchy. Schopnost snášet nespavost a vypořádat se s ní je velmi individuální a souvisí s celkovou psychickou kondicí a uměním řešit problémy. Tyto schopnosti jsou jednak vrozené (co jsme podědili po rodičích), jednak získané výchovou a zkušenostmi.

Kvalita spánku a psychické síly člověka spolu souvisejí. Nespavost vznikne dřív u člověka méně psychicky odolného nebo akutně psychicky oslabeného. Nespavců rok od roku přibývá. Stoupá počet nevyrovnaných, nezralých osobností, které se neumí vyrovnat se sebou, svým životem a s okolím. Takové osobnosti označujeme v psychiatrii a psychologii termínem psychopatické osobnosti, ve staré terminologii psychopati. Psychopatické osobnosti nejsou neschopné života, často právě naopak. V rámci své nevyrovnanosti a nezralosti mohou vyznávat žebříček hodnot, který je vynese na přední místa ve společnosti – do politiky, na akademickou půdu, do manažerských funkcí. Hodně nevyrovnaných psychopatických jedinců, často z nejúspěšnějších společenských vrstev, navštěvuje poradny pro poruchy spánku a bdění právě kvůli problémům se spánkem. Není to vina těchto lidí, jen je nikdo nenaučil být jiní.

Nespavost je konkrétní, dobře pojmenovatelný a „nějak“ řešitelný příznak. Mnohdy jde o důsledek toho, jací jsme. Přijmout a pochopit, že nespavost souvisí s naší povahou a osobností, je těžké a nepopulární. Je to však jediný způsob, jak se nespavosti zbavit. Pracovat na sobě je nejtěžší práce na světě, proto se nespavost vrací a spánkové poradny mají a budou mít spoustu práce. Odměna za změnu sebe samého je ale velká; radost z prospěšných změn motivuje k dalším změnám vedoucím ke stabilizaci stavu. Rozsah této publikace nutí k opuštění filozofie. Připomeňme alespoň, že jedním z důležitých limitů životních změn je věk, významnějšími předpoklady jsou však náhled a vůle.